5.Oranžová středa
v. Oranžová středa
1
I středeční ráno se vyspalo do růžova a červencové
sluníčko nás zalévalo svými hřejivými paprsky už od
časných hodin. Začínal další horký den, díky sestřenicím
k uzoufání nudný.
Dopoledne mi zvědavost nedala, nenápadně jsem se
'_ z chaty vypařila a šla se mrknout k dolnímu rybníku. Ráno
jsem totiž změnila tréninkovou trasu, jen abych toho
suverénního náfuku náhodou nepotkala.
Na pytlácké stezce na mé čekal napíchnutý dopis číslo
dvě! Nedočkavě jsem ho rozbalila a hltavě přečetla sdělení:
.·'
,.
.~~'; _ M~~'"~o~~~'~~r ,~oťŇ~s ~~
h'~IS~Gi'~'o a~~~'~'~
Vesele jsem se zasmála. Dneska. Nakonec, kdybych
přece jen šla...? Ani nápad! Kluk zve rusalku, protože
neví, kterou.
Z nudy jsem pomáhala Hance s obědem. Raději něco
dělat, i kdyby jen mýt nádobí, než ležet pod chatou na
dece a ničit si nervy přeřvaným poslechem skupiny Shalom.
Jenomže s Hankou se také nedala vést kloudná řeč.
Stáčela hovor na kluky podobně jako Dita a nejvíc ze
všeho vzdychala pro vedoucího skautků. Jako kdyby já
nevím!
55
2
Odpoledne za námi přijela teta Iva na kole. KromÉ
polorozteklé zmrzliny v termosce přivezla i kuře
samozřejmě domácí, a tisíc rad. Spustila jen co slezla zE
sedla.
"Hano, jak to, že necháte jít Julku samotnou dc
města?! Co kdyby~se jí něco stalo? Máš rozum?"
"Mami, ale já..."
"Nic mi neříkej. Jsi líná jak veš, jen počkej, já tě zase
doma zapřáhnu. Ještě jednou se rozdělíte a bude ma
zec!"
"lulka chtěla jít sama. Nákup nebyl třeba, jenže on.
někde utopila kecku a potřebovala si koupit novou," žalo
vata na mě Dita a já se nemohla zbavit dojmu, že s radostí.
` "Utopila?" zpozorněla teta. "Kde?!"
"V rybníce."
"Ty ses topila, Jůlie?!"
Zase ten kroužek! Teta nikdy nepochopí, že moje pito
č ;', mé jméno se vyslovuje krátce.
"Ne, vůbec ne. Spadla mi do bažin u dolního rybnka."
"Co jsi dělala u dolního? Nestačí ti na koupání tenhle'
s Tam není ani živáčka, kdyby se ti něco stalo, pomoci s·
;, nedovoláš. Holky, mně se zdá, že jsme vás sem nemĚ
letos samotné pouštět. Zrovna tvůj tatka, lulko, tvrdil, ja
jsi rozumná."
"Ale teto, vždyt'se nic nestalo," řekla jsem dotčeně.
"Až se stane, bude pozdě," zadeklamovala protivně.
Když konečně domluvila, nabodla kuře na rožeň, F
čtvrt hodinách jsme se střídaly v otáčení vidlice a ještě s
i s tetou vykoupaly. Nespěchala domů, chtěla si počk;
také na čtvrtku pochoutky pro labužníky.
Na sousední pláži se zatím vystřídaly dva oddíly jurn
ků. Bavilo mě sledovat napjaté tváře sestřenic, kdy
,.1 vyhlížely, kdo přichází s dětmi jako dozor.
Právě točila grilem Dita, když přicválala další tlup
rozježených kluků. Jakmile zahlédli zlatavé kuřátko voní
56
do daleka, jeden po druhém se zastavovali a hladově se
kupili opodál našeho ohniště s pohledy přibitými na la-
hůdce posypané grilovacím kořením.
"Maso!"
Musela jsem se smát, nebot' tenhle povzdech unikal
shodně ze rtů každému příchozímu.
"Chudáci děti," konstatovala teta při pohledu na řadu
tábornků, hypnotizujících naši večeři. "Ani najíst jim neda-
j í.
"lulko!" Hanka mě rozčileně dloubla loktem do žalud-
ku. "Dívej! To je on, Ten je, co?"
Dlaní jsem si třela postižené místo a očima hledala
objekt Hančina vzrušení. Dita ho zahlédla také a okamžitě
se napřímila, aby si nemohl nevšimnout plavek z Egypta
a především toho uvnitř.
"Co zíráte, jako kdybyste měsíc nejedli," zasmál se
ostře sledovaný na své kluky. "Máte hlad, Skokani?"
"Ne," vrtěli omámeně hlavami.
"Jen chut'," přiznat se kluk pihatý a zrzavý jako liška.
Opuchlá tvář mu dávno splaskla.
"Poklus k vodě. Než napočítám do pěti, at' jste ve
vodě. Poslední dva mají službu v kuchyni," zavelel jim
rázně.
Tahle výstraha zabrala, do kluků jako když střelí.
"Pěkně tvrdej výcvik. Jako na vojně," podotkla hlasitě
Dita, sice směrem k tetě, avšak dala si záležet, aby si jí
kluk všiml. A on si všiml. Změřil si ji pohledem od hlavy až
k patě, Hanku hned po ní a nakonec mě. Okamžitě jsem
uhnula očima a vzápětí zaslechla:
"Ahoj, Jufie."
Ted' už se nedala předstírat slepota.
"Ahoj," broukla jsem tiše.
"Jaká je voda?" zeptal se.
Proč si raději nehledí svého? Ještě se mu některy'
svěřenec utopí! Samozřejmě vedoucí je týž floutek, který
mi několikrát nechtě ublížil. Na hrázi natlačil do kopřiv,
donutil strávit večer na ostnavku, honil nahatou po louce,
57
svezl autem do Chváfovic a konečně včera načapal v lese.
A ještě neví, že si se mnou dopisuje!
"Mokrá," vzmohla jsem se na labilní odpověd', rádoby
duchaplnou. Proč se před ním v jednom kuse ztrapňuji?
"Neř'kej?!" Kluk se zatvářil v extázi největšho údivu
a vytržení. "Kdo by to byl řekl..."
Kdo ví, kam by se náš rozhovor na úrovni dostal,
kdyby ho neodvolali jeho kluci.
Jmenuje se Dan.
Docela pěkné jméno, napadlo mě. Docela.
"Ty ho znáš?" zaútočila Dita.
Všimla jsem si, že kromě Hanky čeká na vysvětlení
i teta.
"Trošku."
," "odkud?"
"~ "Párkrát jsem ho potkala," zabručela jsem neurčitě.
"Poslyš, Julko, nesvezl tě včera do města právě on?"
Teta si sečetla jedna plus jedna. S holkami ted' nevydržím!
"No."
"Tak děvenko, tohle ti trpět nebudu," řekla mi teta roz-
á zlobeně. "Koukej nechat kluky na pokoji, rozumíš? Tady
tě mám na starosti já, doma si vyváděj, jak je libo, ale
';` tady jsem za tebe zodpovědná. To by měla tvoje mamka
radost, kdybych jí řekla, co vyvádíš."
"Já nevyvádím!" vyhrkla jsem dotčeně.
Teta neřekla víc ani slovo. Paráda! Holky celé dny
prožvaní o Martinovi, Dita tvrdí, že kvůli němu nemůže
spát, ačkoliv chrápe, sotva večer ulehne, celé odpoledne
špolečně s Hanou vyhlíží Dana, a já, která nemá na kluky
pomyšlení, pry' vyvádím! Nebo mám pomyšlení?!
Nesmysl. Dan je frajer. Libovej. Určitě.
Schválně jsem se směrem k pláži ani jednou nepo-
dívala. Nemám důvod ho hltat očima jako obě sestřenice.
Bude je z toho bolet za krkem, pomyslela jsem si pomsty-
chtivě.
Teta odjela domů až v sedm, teprve po druhé důkladné
domluvě, at' se chováme slušně, jinak si nás vypůjčí.
58
,,'
f:
Nejmenovala mne, ovšem cítila jsem, komu je kázání
určeno především.
3
Holky se mnóu nemluvily. Nejprve vyzvídaly, jak moc
se s Danem znám, kde jsem ho potkala a tak, jenomže
mně se o něm povídat nechtělo. A dohromady nebylo co!
Dita prohlásila, at' se s tím tajemstvím udusím, když jsem
taková. Pry' tajemstvím!
Věděla jsem, že večer k rybnku nepůjdu a neřeknu jim
o pytlákovi nic. Protože mě vyč~tavě ignorovaly, napsala
jsem na kus papíru:
Y~~~L~ ~ v
~~z2~~
° ~ ~~ /
.....,~.....y wy ~/~V., a
A tajně utkala papír zapíchnout na naše místo.
Hanka nemá v povaze se na někoho vymračovat,
večer u ohně se se mnou začala sama bavit.
O Danovi nepadlo jediné slovo.
No ne, co se sestřenicím stalo?!
Že by na mě šily boudu?
59
